Skoro každá z nás má ve svých zápiscích mezery: týden dovolené, pár zapomenutých dní, delší pauzu. To je normální. Jen je dobré vědět, jak takové mezery číst.

Nejdůležitější pravidlo: chybějící záznam je chybějící informace — ne informace, že se nic nedělo. Den bez poznámky není totéž co den s poznámkou „cítím se dobře“. Pokud si s odstupem procházíš svá pozorování (nebo je ukazuješ lékaři), ber prázdné dny jako „nevím“, ne jako „všechno bylo v pořádku“. Čtení prázdných dnů jako dobrých může zkreslit obraz — kterým směrem, nevíme, protože právě to jsi nezapsala.

Proto pomáhají tři různé druhy záznamů: „mám příznak“, „nemám příznak“ (to je cenný záznam!) a — když doplňuješ zpětně — „nepamatuji si“. Krátká poznámka „bez bolesti“ řekne víc než prázdný den. A pokud něco dopisuješ po několika dnech, označ, že jde o doplnění — například datem dopsání. Díky tomu ty i lékař rozlišíte pozorování z onoho dne od toho, co rekonstruuješ z paměti.

Snižují mezery hodnotu zápisků? Ne. I nepravidelné poznámky pomáhají všímat si věcí, které se opakují, a připravit otázky na návštěvu. Nemusíš ani nic „dohánět“ — upřímný záznam s mezerami je lepší než dopisovaný násilím. Pravidelnost je užitečný zvyk, ne povinnost.

A to nejdůležitější pravidlo ze všech: poznámky nikdy nejsou vstupenkou k lékaři. Pokud tě něco znepokojuje, objednej se na nejbližší možný termín — můžeš přijít bez jakýchkoli zápisků. Při náhlých příznacích, jako je velmi silné krvácení nebo náhlá silná bolest, vyhledej pomoc naléhavě.