Téměř každá z nás má ve svých zápiscích mezery: týden dovolené, několik zapomenutých dnů, delší pauzu. To je normální. Stojí jen za to vědět, jak takové mezery číst.

Nejdůležitější pravidlo: chybějící záznam je chybějící informace — ne informace, že se nic nedělo.

Den bez poznámky není totéž co den s poznámkou „cítím se dobře“. Když si po čase procházíte svá pozorování (nebo je ukazujete lékaři), berte prázdné dny jako „nevím“, ne jako „všechno bylo v pořádku“. Čtení prázdných dnů jako dobrých může zkreslit obraz — kterým směrem, to se neví, protože právě to nebylo zapsáno.

Proto pomáhají tři různé druhy záznamů: „mám příznak“, „nemám příznak“ (cenný záznam!) a — když doplňujete zpětně — „nepamatuji si“. Krátká poznámka „bez bolesti“ řekne víc než prázdný den. A pokud něco doplňujete po několika dnech, označte, že jde o doplnění — například datem, kdy jste záznam doplnila. Díky tomu vy i lékař odlišíte pozorování z daného dne od toho, co si vybavujete z paměti.

Znehodnocují mezery vaše zápisky? Ne. I nepravidelné poznámky pomáhají všimnout si opakujících se věcí a připravit otázky k návštěvě lékaře. Nemusíte také nic „dohánět“ — upřímný záznam s mezerami je lepší než záznam doplňovaný na sílu. Pravidelnost je užitečný návyk, ne povinnost.

A pravidlo nejdůležitější ze všech: poznámky nikdy nejsou propustkou k lékaři.

Pokud vás něco znepokojuje, objednejte se na nejbližší možný termín — můžete přijít bez jakýchkoli zápisků. Při náhlých příznacích, jako je velmi silné krvácení nebo náhlá silná bolest, vyhledejte pomoc neodkladně.